V půli července se setkali distributoři topných olejů sdružení v SČS se zástupci Generálního ředitelství cel, aby si vyjasnili některé otázky týkající se distribuce topných olejů.
Jak měřit spotřebu topného oleje?
Předpisy hovoří jasně – spotřeba musí být „prokazatelná“. Co to znamená ve skutečnosti?
- rozhodně nelze množství využitého oleje počítat jako součin spotřeby hořáku a času, po který je hořák v provozu. Takový způsob vykazování spotřeby bude kontrolním orgánem odmítnut
- stejně tak bude odmítnuta spotřeba vykázaná nějakým kvalifikovaným odhadem
- vždy musí být k prokázání spotřeby provedeno měření objemu oleje v nádrži, není přitom podstatné, jakou metodou se měří. V ideálním případě se měří spotřeba průtokoměrem, jde ale o velni nákladné řešení. Nejčastěji se proto používá stavoznak, hladinoměr, rysky na nádrži, měrnou tyč, elektronické měření výšky hladiny apod., vždy to však musí být řešení, které s dostatečnou přesností určí výšku hladiny oleje v nádrži v době měření. Objem oleje a následně i spotřeba za vykazované období se pak už snadno dopočte
- není smysluplné, aby bylo měření prováděno stanoveným měřidlem, protože jeho pořízení by vedlo k neekonomičnosti. Rozdíl mezi přesností stanoveného a „obyčejného“ měřidla může být s ohledem na velikost nádrže sotva pár litrů
- v případě elektronického měření je doporučeno nejprve jeho použití s celní správou odsouhlasit, tím se subjekt vyhne budoucím sporům. Klíčový je samozřejmě požadavek na certifikaci (CE) a dostatečná přesnost měřila
- usazení nádrže mírně našikmo v podstatě nemá vliv na objem zjištěný měřením výšky hladiny a výpočtem podle litrovacích tabulek dodaných výrobcem pro ideálně (přesně svisle) osazený výrobek. Je to proto, že nádrž se stejně nikdy nevyčerpá do dna a proto, že čím šikměji bude nádrž osazena, tím bude skutečný rozdílový objem větší, než tabulkový (plocha elipsy x plocha kružnice). Tím pádem bude ale subjekt prokazovat spotřebu nižší než skutečnou a poškozuje tím sebe, nikoli stát. V běžné praxi však dochází jen k mírně nepřesnému usazení, což v celém objemu nádrže způsobí rozdíl v decilitrech
- pozor na případné prolisy na nádrži, které mění objem ideálního válce nebo kvádru. Ve skutečnosti sice jde o rozdíly v úrovni jednotek litrů, ale kontrolnímu orgánu to nemusí být na první pohled zřejmé. Doporučujeme mít připravený výpočet rozdílu objemu, který prolisy způsobují, a při kontrole a případném zpochybňování přesnosti měření kontrolnímu orgánu doložit, že jde o zanedbatelný rozdíl v úrovni jednotek litrů. Pokud jsou ale prolisy větší, je třeba je v litrovacích tabulkách zohlednit.
Aditivace?
- Podle zákona o spotřebních daních je smíchání dvou produktů výrobou a každá nově vzniklá směs (byť jde o směs vzniklou smícháním dvou již stejnou sazbou zdaněných produktů) podléhá nové spotřební dani. Smíchání smí být prováděno pouze v daňovém skladu (popřípadě ve výjimkách stanovených § 45 zákona o spotřebních daních). Aditivace je tak dle dikce zákona též výrobou a měla by být prováděna v daňovém skladu.
- Celní správa si je vědoma, že dikce zákona však již byla předstižena technickou praxí. Diskutuje proto s Ministerstvem financí úpravu zákona o spotřebních daních, podle které nebude aditivace v malém množství přidané látky považována za výrobu.
Setkání distributorů s celní správou přispívají k právní jistotě podnikajících subjektů i k pochopení, co a proč považuje celní správa za důležité. Podobná setkání tak budou probíhat nadále zhruba s půlroční periodou. Máte-li zájem se příště zúčastnit i vy, kontaktujte Kancelář SČS.
Poznámka: Výše uvedené informace jsou vlastní interpretací závěrů ze schůzky. Protože však podřízené Celní úřady pracují nezávisle, mohou se jejich výkladová stanoviska mírně lišit.