Několik posledních let probíhá (nejen) na úrovni Evropské unie diskuse o snižování emisí skleníkových plynů, která je následována stále se zpřísňující legislativou. Nová omezení se týkají energetiky, teplárenství, průmyslu, dopravy,. S novými emisními limity se perou výrobci automobilů….
Diskuse o budoucích pohonech v automobilech se často limituje na urychlené prosazování elektromobility. Představitelé tohoto trendu zapomínají, že elektřina sama o sobě není energetickým zdrojem, ale pouze přenašečem energie, podobně jako benzín nebo nafta. Zapomínají, že stejně jako můžeme elektromobil dobíjet čistou energií získanou ze slunce, můžeme je dobíjet i elektřinou, kterou získáme spálením hnědého uhlí. A podobně, nafta může být vyrobena z ropy nebo také synteticky s využitím sluneční energie, vody a CO2. Pro řadu lidí – a bohužel i takových, kteří ze své pozice rozhodují i o naší budoucnosti – stále platí, že co leze ze zásuvky, je čisté a co leze z výdejní pistole, je špinavé.
To je také důvod, proč se do diskuse o „dekarbonizaci“ dopravy stále intenzivněji zapojují i evropské palivářské asociace, například Fuels Europe, LiquidFuels Europe nebo UPEI.
Přinášíme vám překlad VIZE 2050 zpracované UPEI (evropská asociace nezávislých dodavatelů energií), jejíž je SČS již od roku 2002 členem. V poměrně stručném dokumentu je kladen důraz na technologickou neutralitu, synergii různých druhů paliv a úlohu nezávislých petrolejářů v transformaci trhu. Elektřina v dopravě není zcela odmítána, ale dokument naznačuje i jiné cesty čisté mobility, které navíc mohou přinést efekt mnohem rychleji a laciněji, než právě elektromobilita.
